Příběh

Smetiště
Jistě sveď to všechno na mě ty si přece úplný neviňátko že ? Zavrčela jsem na něj, teď rozhodně není vhodná chvíle na to mu říct že s ním čekám štěňata. Ale co teď ? Co když mi řekne že ta štěňata nechce ? To je budu vychovávat sama ? Podívala jsem se na něj ale mlčela jsem.

Smetiště --> Dům jídla
Ještě jsem se otočil, abych na ní mohl zavrčet. A kdo asi navrhl, abychom pili tu vodu? Kdybys ty lahve nechala na pokoji tak jsme v klidu mohli mít klidnou noc, co když kvůli tobě umřu? Je mi strašně blbě.
Pak už jsem jí ignoroval a šel jsem..spíš jsem běžel až k Domu jídla. Proskočil jsem oknem a myslím, že každá myš v okruhu jednoho kilometru si mohla všimnout, že se něco stalo.

Dům jídla
Když jsme došli do domu jídla už jsem měla dost toho vrčení zastavila jsem se ve vchodu. Tak mě za to třeba zabij ! Jen mě zabij aspoň se o ty štěňata nebudu muset starat sama ! Zařvala jsem to přes celý dům jídla v tu chvíli mi bylo jedno že to uslyší i Kita a Roxy měla jsem prostě vztek otočila jsem se a šla si sednout před dům jídla.

Dům jídla
Ležel jsem už zahrabaný v pelechu a plánoval jsem asi týden odsud nevystrčit ani čumák než mi přestane být tak blbě. Ale pak sem vlítla Jenna a mě se tak strašně zatočila hlava, že jsem se jí nemohl ani podívat do očí. He..on to nebyl sen. Jediné na co jsem se zmohl bylo to, že jsem znovu padl čumákem do pelechu. Nejspíš by bylo nejlepší, kdybych šel za ní a nějak se s ní usmířil. Řekl jí, že budeme ti nejlepší rodiče a olízl jí čumák, ale oba jsme moc dobře věděli, že to není pravda. A tak jsem doufal, že jí půjde utěšit třeba Roxy.. Je to taky fenka, určitě ji podpoří lépe než já.

Dům jídla
Probudila jsem se a šla se napít.Prošla se kolem cizích psů a když jsem se na ně znovu podívala a nedávala pozor kam jdu narazila jsem do stěny.Au!Zaječela jsem.Když jsem se zvedla ze země uvědomila jsem si, že nejsem u sebe doma na horách, ale v domě jídla.Na tohle si budu muset zvyknout.Zamumlala jsem a koukla se jestli jsem nevzbudila ostatní.Když jsem se po nich dívala došlo mi, že tu někdo chybí.Zaslechla jsem někoho se hádat a v tu chvíli do domu vpadl Echo.Á!Zařvala jsem.Jé..promiň Echo to jsi ty?Echo byl nějaký rozzuřený a pak jsem si uvědomila, že jsem vzbudila ostatní.Krátce potom jsem slyšela Jennu a to co řekla mě zarazilo.

Dům jídla
Proč se tohle musí stát vždycky mě ? Seděla jsem před domem jídla a zkoušela si ještě víc vzpomenout na to co se přesně stalo ale na nic sem už nepřišla. Pořád mi bylo dost blbě z té vody. Bylo by lepší kdybych se nehla z mé zahrady. I když jsem na Echa měla vztek tak by bylo dobré aby jsme se nějak domluvili když ne kvůli nám tak kvůli mladým ale teď za ním rozhodně nepůjdu.

Před domem jídla
Šla jsem před dům jídla.Ahoj Jenno.Sedla jsem si vedle ní.Copak se stalo?Doufala jsem, že mi to řekne, aby se jí ulevilo.Snad to není moc osobní a hned se na mě nenaštve.Podívala jsem se na ni a čekala na odpověď.

Dům jídla
Po tom co zamnou Roxy přišla a zeptala se mě co se stalo přemýšlela jsem co všechno ji mám říct pochybuju že by to takové štěně jako je ona pochopilo. A stejně jsme neměla náladu na to to někomu vykládat ale nechtěla jsem na ni být krutá ona za to nemůže. To bys nepochopila Roxy a já nemám náladu na to abych ti to vysvětlovala možná později.

Město dlouhých pacek
Dobře.Nechtěla jsem ji vyprovokovat a tak jsem radši odešla.Šla jsem se projít po městě.Sice to tu neznám, ale potřebuji se trochu uklidnit.To co se mi stalo ráno se snad už nebude opakovat.Hehe.Ale musela jsem se nad tím zasmát.Jestli mě někdo viděl tak se zblázním!Kdybych já viděla takhle někoho narazit ráno do stěny myslela bych si o něm že je absolutně neschopný.

Dům jídla --> pryč
Po nějaké době jsem se probudil. Už to bylo trošku lepší, ale furt mi nebylo nejlépe. Šel jsem se ven napít, ale když jsem vyšel ven tak jsem viděl Jennu. Sklopil jsem uši a dělal jsem, že tam není. Ona byla v tuto chvíli poslední s kým bych se chtěl bavit. Vodu jsem nenašel a tak jsem se vydal až k jezeru, kde jsem se konečně mohl napít něčeho normálního. Cestou zpátky jsem nešel přímo do Domu jídla, protože se mi nelíbila představa, že znovu potkám Jenu a tak jsem to vzal postranní uličkou a potkal jsem Roxy. Ta už mi náladu nezhorší, pomyslel jsem si. Brý ráno, kam vyrážíš? Mohu se k tobě přidat? , zeptal jsem se jí s docela sklíčeným výrazem. Myslím, že o těch štěňatech musela slyšet i ona.

Město dlouhých pacek
Ahoj.Pozdravila jsem Echa.Trochu jsem se ho lekla, protože jsem si myslela že je v domě jídla.Potřebovala jsem se projít...jasně že se můžeš přidat.Celkem mě zajímalo co se stalo, ale podle Echova výrazu jsem usoudila, že mi to neřekne.Nevěděla jsem jaké mám nahodit téma a tak jsem prostě pokračovala v chůzi.Cítila jsem mnoho neznámých pachů a pak si vzpomněla že tu bydlela moje kamarádka.Kde pak teď asi je?Snad se jí nic nestalo.

Město
Po nějaké době chůze v tichosti jsem se odvážil jí zeptat. Na nějaké obkecávání okolo nebo tak jsem neměl náladu. V tuto chvíli mě zajímala opravdu jen jedna věc. Co si myslíš o těch štěňatech? ,zeptal jsem se jí. Protože s Jennou se o tom pochopitelně bavit nechci a ona se mi nachomýtla do cesty. Nejspíš bych se k tomu měl stavět zodpovědněji, ale už dost zodpovědné bylo i to, že jsem hned ráno neutekl. A myslím, že by se mi měla omluvit ona, přece jen to je její chyba.

Město dlouhých pacek
Když se mě Echo zeptal na štěňata tak jsem nevěděla co mám odpovědět.Popravdě ani nevím co se stalo, když jsem šla za Jennou, abych se jí zeptala nic mi o tom neřekla.Podívala jsem se na Echa.Proč se na to vlastně ptáš zrovna mě?Zeptala jsem se, protože těmto věcem moc nerozumím.Pochopila jsem z toho....nic.Prostě jsem se jen ráno vzbudila a slyšela Jennu jak říká něco o štěňatech.Přemýšlela jsem a čekala na to co řekne Echo.

Město
Co se asi tak mohlo spát? , zavrčel jsem na ní. Vážně se zrovna dnes vydala blbým směrem. Promiň ..poslední, co bych potřeboval je rozeštvat si ještě ji. Jsi první, kdo se mi dnes nachomýtl do cesty a není to Jenna , odpověděl jsem jí. Pili jsme nějakou divnou vodu, kterou občas pijí dlouhé packy a jsou po ní takové veselé, šli jsme spolu na Skládku, která dokonce vydala strašně hezky..no a zbytek si můžeš domyslet. Je sice pořád skoro štěně, ale snad také ví, jak přišla na svět nebo ne?

Město dlouhých pacek
Když na mě Echo zavrčel měla jsem pocit, že mě ukousne.Aha.Tak to chápu jestli jsi naštvaný, ale v této situaci by jsi jí asi neměl dávat najevo, že je na to sama.Teď už to není jen o vás dvou, ale i o těch štěňatech.Podívala jsem se na Echa s vážným pohledem.Neříkám že za ní máš jít hned teď s úsměvem na tváři, ale jestli ti na ní a na těch štěňatech aspoň trochu záleží...

Město
To je mi jasné, ale ono se to lépe říká než provádí. Už vidím ten její povýšený výraz až se jí půjdu omluvit. Musel jsem se smutně zasmát. Dokážeš si mě vůbec představit, jak vychovávám štěňata? Ale i o nich jsem přemýšlel.. Jak bychom je asi vychovali ve městě? Všude tu jsou nějaké jedovaté věci a i jídlo nám jednou dojde.. Co si myslíš o přesunu do lesa? Kořist, více vody..třeba nějaký potůček hned u tábora, nějaká jeskyně ve které bychom mohli žít a nemuseli bychom se bát, že nám to spadne na hlavu. , řekl jsem zasněně.. jenže.. medvědi, lišky a nějaká další hrozící nebezpečí, která by se nám ve městě nikdy nepřihodila. Ani jsem nevěděl jestli mě vůbec vůbec poslouchá.. možná bych si měl pořídit nějakého plyšáka se kterým bych řešil podobné problémy.

Město dlouhých pacek
Jít do lesa je podle mě dobrý nápad.Já jsem zvyklá být venku a tady rozhodně zůstat nemůžeme.Já si myslím, že by se Echo dokázal postarat o štěňata.Podle mě se o ně dokážeš postarat a čím více nás bude tím lépe ne?Usmála jsem se na Echa, abych mu dala najevo, že mu věřím a že na to není sám.Pokud budete s něčím potřebovat pomoct tak tu jsme pro vás.Od čeho jsou přece přátelé.

Město
Asi máš pravdu.. nedokážu si pak představit cestu se štěnětem..snad jich nebude víc, trvá to několik dní a pak ještě budeme muset najít místo, kde zůstaneme. Takže čím dříve vyrazíme, tím lépe. Jen mě děsí ta představa, že těch několik dní cesty budu mít po boku Jennu. Ta cesta je dost nebezpečná i bez ní! Když zmínila tu pomoc hned mě jedna věc napadla. Pokud mi chceš zachránit krk tak alespoň trochu zlepši Jenně náladu než za ní půjdu já.

Město dlouhých pacek
Jakmile mi řekl ať Jenně zlepším náladu věděla jsem, že to nebude tak snadné.Echo zamnou přišel aspoň sám, ale Jenně se semnou moc povídat nechtělo.Mám pocit, že zrovna já nejsem ten pravý pes,
který jí měl zlepšit náladu.Z jejího pohledu jsem malé štěně co tomuhle absolutně nerozumí.Mě už dneska Jenna odpálkovala nevím jestli jí zrovna já zlepším náladu, když se semnou nechce bavit...Zamumlala jsem.Třeba se Jennu povede rozveselit Kita.

Město
A myslíš si snad, že se mnou se bavit chce? Ani já v tomhle nejsem nejlepší, na chvilku jsem se odmlčel, abych si užil také chvilku klidu, když jsem žil sám podobné problémy jsem opravdu řešit nemusel. No, horší náladu už snad ani mít nemůže, ne? Napadají mě další otázky.. a co když se něco pokazí? Um, předpokládám že nevíš za jak dlouho se to štěně narodí? Vážně o něm raději budu mluvit v jednotném čísle..

Město dlouhých pacek
To opravdu nevím.Nejsem zrovna moc velký znalec na tyhle věci.Odpověděla jsem a zjistila že se blížíme k domu jídla.Zastavila jsem se, protože jsem si nebyla jistá tím co mám udělat.Echo?Neprojdeme se ještě kousek? Podívala jsem se na něj s nejistým pohledem.

Město --> Dům jídla
Neprodlužuj své utrpení, zasmál jsem se. Může to počkat do zítra..stejně mám teď celkem hlad, nepůjdeme se najíst? , navrhl jsem jí. A třeba ještě vychladne, že tam seděla a nejspíš nás i slyšela je jen nepodstatný detail..

Dům jídla
Když jsem slyšela jak se vrací Roxy a Echo rozhodla jsem se že se radši ztratím opravdu sem neměla zapotřebí se hádat. Rozhodla jsem se že se půjdu podívat do mé staré zahrady. Obešla jsem dům jídla a zamířila ke svému starému domu. Když jsem k němu došla rozhodovala jsem se jestli se nemám vrátit na zahradu ale v mém stavu by asi nebylo dobré zkoušet přeskočit plot. Rozhodla jsem se že si tam prostě lehnu a budu čekat co se bude dít.

Dům dlouhých pacek
No dobrá.Řekla jsem a zasmála se.Když jsme se najedli šla jsem hledat Jennu.Jenno?Zvolala jsem, když jsem ji nikde neviděla.Jenno!Rozhodla jsem se ji hledat.Zapojila jsem do práce svůj čenich a šla po stopě.Stopa vedla kolem domu jídla.Stopa sílila.Jenno?Jsi tu?Nikde nikdo.Došla jsem až k nějakému domu.Uviděla jsem Jennu.Pomaličku jsem k ní došla.Ahoj...Ty jsi mi teda nahnala strach.

Dům dlouhých pacek
Když jsem zaslechla něčí hlas otočila jsem se a spatřila Roxy která mi nejspíš šla po stopě postavila jsem se na tlapy a otočila se jejím směrem. Co se děje Roxy ? Potřebuješ snad něco ? Otázala jsem se určitě mě nehledala jen tak pro srandu králíkům.