Příběh

Echo
Dům jídla
Ale je rozdíl, když tě nosí v kabelce než když tě nese nějaký skoro cizí pes.
Neber mi moji víru, zasmál jsem a oplatil jsem jí šťouchnutí. Já nevím, nedá se říct, že bych se netěšil..ale prostě když mě napadá tolik věcí, které by se mohly pokazit tak mě to spíš děsí,  odpověděl jsem jí popravdě.

Sugar
Po chvilce odpočinku jsem se vzbudila, ale už jsem nemohla usnout, protože ty dvě hrdličky neustále něco říkaly. Protáhla jsem se a pomalým krokem jsem vyšla z místnosti, abych se podívala na večerní oblohu, ale nastal problém. Nemám šanci tam vyskočit! Párkrát jsem se o to pokusila, bohužel neúspěšně. Asi se budu muset vrátit.. pak mě napadlo, že si tam můžu něco přisunout a pak už tam dosáhnu. Přesně tohle dělala jedno štěně od dlouhých pacek! Začala jsem prohledávat okolí a našla jsem prázdnou krabici. Přisunula jsem si k oknu a konečně jsem vyskočila ven. Na to, jak se dostanu zpátky jsem ani nestihla pomyslet, protože mojí pozornost upoutala fenka, které jsem nesla zbytek toho králíka. Sedla jsem si vedle ní a také jsem se zadívala na noční oblohu. Ty jsi Roxy, viď? Echo zmiňoval její jméno a já mám radost, že si konečně někoho pamatuji.

Dům jídla
Vzbudila jsem se a za chvilku ke mně přišla malá bílá fenka.Ano jsem.A jak se jmenuješ ty?Usmála jsem se na ni.Čím víc nás tu bude tím lépe.Přemýšlela jsem o tom  jaké to bude žít v lese.Ty jsi tu žila?Myslím ve městě...Já totiž nejsem odtud.Zeptala jsem se.Jaké to asi je žít ve městě?

Dům jídla
Ale tebe přece zná nejsi cizí. když zmínil že se bojí aby se něco nepokazilo povzdechla jsem si. Jediné co se může pokazit je že bude nějaké štěně po porodu moc slabé s zemře, zívla jsem. Už jsem unavená Echo budu spát dobrou, olízla jsem mu čumák a zavřela oči. Byla jsem už tak unavená že bych usnula už i ve stoje zítra vyrážíme na bůh ví jak dlouhou cestu a já potřebuju nabrat sílu.

Echo
Dům jídla
To je právě to, čeho se bojím, povzdechl jsem si. Dobrou, ještě chvilku jsem byl vzhůru a užíval jsem si tu chvilku klidu a pak jsem také usnul.

Sugar
Před domem jídla
Já jsem Sugar, představila jsem se jí s úsměvem. Jsem ráda, že už nejsem sama. Ano, žila jsem se svýma dlouhýma packama, chybí mi to. Každý den procházky, jídlo v misce kdykoliv si štěknu, z okna jsem sledovala jedoucí hlučné klece a štěkala jsem na procházející psy a dlouhé tlapky, abych upoutala jejich pozornost, chodila jsem s kamarádkami do bazénu, pravidelně mi stříhali srst a drápky,.. A odkud jsi ty? , zeptala jsem se jí zvědavě. Nikdy jsem totiž nebyla dál než v tomto městě.

Dům jídla
Zaposluchala jsem se když v tom se mě zeptala na otázku.Já jsem z hor.Je to opravdu daleko.Do města jsem přiśla, abych našla nějakou potravu, protože na horách nic kromě pár domků není a v mém domově došlo jídlo.

Sugar:
Dům jídla
Hory? Co jsou to hory? Zeptala jsem se jí překvapeně, protože jsem to slovo ani neznala.

//A pořádnou slohovku napiš :DDDDDD

Dům jídla
"Hory to jsou obrovské kamenné kopce.U nás na horách často sněží a dlouhým packám je sníh nepříjemný, proto vycvičené psy zapŕáhnou k saním, aby nemuseli chodit.Můj táta byl prý jedním z nejlepších tažných psů, ale já ho nikdy nepoznala."Vysvětlila jsem."A co vy?Měli jste tu nějaké závody nebo tak?"Závody, to je něco pro mě.Pomyslela jsem si."Já jsem tu naposledy byla jako malé štěně."Po velkém zavrčení se to tu opravdu změnilo, ale to asi všude.Koukla jse se na oblohu."Dnes je krásný večer"Usmála jsem se.
// :-D dobrý? XD

Sugar
Dům jídla
Zaujatě jsem jí poslouchala, o něčem takovém jsem nikdy neslyšela. Kdoví, kolik je tu míst o kterých ani nevíme, že existují. Závody? Chvilku jsem přemýšlela, ale nemohla jsem si na žádné vzpomenout. Nejspíš ne.. a nebo mě tam mé dlouhé packy nevzaly, ale až se pro mě vrátí tak se třeba na nějaké závody také podívám. Jen si nemyslím, že bych je vyhrála, zasmála jsem se. Asi bych raději pouze přihlížela.
To jo, ale celkem se bojím toho, co se stane zítra. Vážně chcete odejít? Zeptala jsem se smutně. Co když se zrovna mé dlouhé packy vrátí a já tu nebudu?

Dům jídla
Celkem mě překvapilo, že si Sugar myslí, že se pro ni její dlouhé packy vrátí.Já se s tím smířila hned po pár dnech co jsem byla zavřená v mém domě.Ty by jsi s nimi chtěla žít i po tom co tě tu nechali?Řekla jsem a podívala se na ni.Chápu že jsi je měla ráda, ale ani já jsem nezůstala čekat na místě.Začala jsem vzpomínat jaké to pro mě bylo když odešli.Prvně jsem si myslela, že jen šli na procházku a zapomněli mě doma.Jenže to tak nebylo, prostě mě opustili a nikdy se už nevrátili.Jak mi to mohli vůbec udělat?Provedla jsem jim snad něco?

Sugar
Dům jídla
Samozřejmě, určitě k tomu měli dobrý důvod a při nejbližší příležitosti se pro mě vrátí. A já přeci nezůstala čekat na místě. Můj dům jsem přeci opustila. Jen nechci odcházet z města, když jsem tu žila tak dlouhou dobu, řekla jsem jí smutně. V lese mě něco sežere při první příležitosti, dodala jsem už veselejším tónem.

Dům jídla
To chápu.Řekla jsem se smutným výrazem.My tě ochráníme.Zasmála jsem se a jemně do ní šťouchla.Já už jsem v lese byla a potkala jsem tam medvěda.Nebyl to moc příjemný zážitek.Málem mě sežral.Brzy to v lese ale bude bezpečnější než tady, protože se to tu rozpadá.Nemyslím si, že je dobrý nápad tu zůstat a čekat až na nás něco spadne.Řekla jsem upřímně.

Sugar
Dům jídla
Medvěd? Zeptala jsem se jí překvapeně. To slovo už jsem někde slyšela. Myslíš Obří kožich? Při té představě se mi naježila srst. Oni žijí v lese? Já tam nechci!
Proč by tu něco padalo? Stavěly to dlouhé packy, musí to být dostatečně pevné.

Dům jídla
Ano obří kožich.Odpověděla jsem.Po velkém zavrčení se to tu rozpadá. Přemýšlela jsem o tom jestli to vůbec vidí.Pojďme už spát.Zívla jsem a zavřela oči.Zítra nás čeká dlouhá cesta.

Sugar
Dům jídla
Dobrý nápad. Podívala jsem se na to okno a Roxy už byla na cestě do pelechu. Ehm, sama se ale dovnitř nedostanu, zasmála jsem se a doufala, že mě tu nenechá.

Dům jídla
Pomohla jsem Sugar, aby se dostala dovnitř a šla jsem si lehnout.A zase jsem na tom samém místě co předtím.Zasmála jsem se."Dobrou."Řekla jsem a za chvilku jsem usnula.

Dům jídla
Poděkovala jsem jí a běžela jsem si lehnout na své místo. Echo s Jennou už konečně usnuli a tak tu zavládlo naprosté ticho. Bylo mi trochu líto, že si nemám vedle koho lehnout, ale neměla jsem moc času na přemýšlení o tom, proč tu ležím se skoro cizími psy na studené zemi, protože jsem rychle usnula.

Dům jídla
Když jsem se ráno vzbudila všichni ještě spali nechtěla jsem je budit a tak jsem potichu vstala a šla ven potřebovala jsem na čerství vzduch a také jsem si chtěla užít poslední pohled na město. Bylo docela teplo a svítilo sluníčko lehla jsem si a slunila jsem se to jsem dělávala i na své zahradě.

Echo
Vzbudila mě Jenna, která se nejspíš vydala ven. Rozhodl jsem se, že si ještě nějakou dobu odpočnu, protože nás čeká dlouhá cesta. Po nějaké půlhodině spánku na mě skočila Sugar a křičela u toho Budíček! Takže jsem stejně musel vstát, protáhl jsem se a probudil jsem Roxy s tím, že vyrážíme. Ještě jsem mluvil s Sugar, která se rozhodla, že půjde s námi, protože tu nechce zůstat sama. Takže jsem si mohl oddechnout. Samotnou bych jí tu opravdu nerad nechával. Snědli jsme ještě nějaké potraviny dlouhých pacek a vydali jsme se s Sugar před dům. Jako vždy jsem ji vysadil a sám jsem vyskočil ven. Brý ráno, Jenno. Vyrážíme, abychom došli do večera co nejdál. Čeká nás několik dní cesty.

před domem jídla
Už jsem pomalu začínala usínat když v tom jsem slyšela Echa a Sugar jak se blíží postavila jsem se s tím že už nejspíš odcházíme ale nikde sem tam neviděla Roxy, tak odcházíme nebo ne ? Pomyslela jsem si, Dobré ráno Echo, Sugar kde máte Roxy ? Já myslela že už odcházíme. Sedla jsem si a čekala na odpověď.

Pŕed domem jídla
"Tady jsem.Omlouvám se že jsem vás nechala čekat.Znáte cestu?"Zeptala jsem se, protože jsem odtamtud přišla a doufala jsem, že je nepovedu já.Byla jsem hodně ospalá a tak bych to nemusela úplně zvládnout.Nebyla jsem si jistá jestli vůbec vstanu.Pozorování noční oblohy asi nebyl tak dobrý nápad, ale to že jsem unavená jsem na sobě nedávala znát.

Echo
Vzhůru do divočiny!
Na její otázku jestli známe cestu jsem ledabyle pokrčil rameny. Směr zhruba vím a to stačí. Půjdeme podél řeky ke které snad brzy dojdeme. Pokud bude čistá tak je to i dobrý zdroj vody a měli bychom narazit na les. Že na něj narazíme při nejlepším po několika dnech jsem raději nezmiňoval a prostě jsme museli doufat, že trefíme. Jiné možnosti totiž nemáme. A tak jsem se vydal směrem pryč z města a Sugar mi věrně cupitala po boku. Kdoví, jak dlouho jí ten optimismus vydrží, protože po pár hodinách cesty jí jistě začnou bolet tlapky. Jenže zatím neuběhlo ani pět minut. Ať už jsme v lese, pomyslel jsem si. Stromy, které chrání před sluncem, čistá voda a žádné výtvory dlouhých pacek.

do divočiny
Když jsme vyrazily nevěděli jsme kam vůbec jdeme ale doufala jsem že to nebude trvat moc dlouho. Sugar šla vedle Echa docela mě překvapilo že s ním udrží krok já šla vedle Roxy. Doufala jsem že si najdeme nějaké vhodné místo na spaní ale Echo nevypadal na to že by chtěl zastavit už jsme téměř opustili město dlouhých pacek ale les ještě na dohled nebyl.

Sugar
Do divočiny!
Echo šel už asi hodinu stejným tempem a ani se nepokoušel o konverzaci, pouze hleděl někam do dálky. Naposledy jsem se ohlédla ,abych si prohlédla město, které jsme opustili, a tak se můj růžový obojek stal poslední hmotnou vzpomínkou na mé dlouhé packy. Jak mě asi najdou..
Sklíčeně jsem svěsila ocásek a dalších 15 minut jsem počítala malé ostré kamínky na které jsem pokaždé stoupla. Mé packy nebyly zvyklé na takový terén. Chodila jsem pouze po chodnících, podlaze a huňatých kobercích. Prohlédla jsem si škodu, kterou ty kamínky způsobily. Polštářky na mých tlapkách byly odřené! Pokračovala jsem v cestě, ale bolest se stále stupňovala. Všimla jsem si, že se mi do packy zapíchl trn, smutně jsem si povzdechla. Nemůžeme na chvilku zastavit? Potřebuji si z packy vyndat trn a omluvně jsem se na ně podívala. Už jsem také začínala mít hlad, ale nevypadalo to, že by tu někde mohla být nějaká kořist.

Do divočiny
Bylo mi té malé fenky líto Echo vypadal zamyšleně asi ji ani neslyšel a asi bylo zbytečný na něj volat když neslyšel ani Sugar prostě jsem zrychlila tempo abych ho předběhla a postavila se mu do cesty. Hej já vím že už chceš být v lese ale ber ohledy na Sugar nemá tak dlouhé tlapky jako my a potřebuje si vytáhnout trn z packy. Podívala jsem se na Sugar, chceš pmoct ? Nabídla jsem jí.

Echo
Do divočiny
Překvapeně jsem na ní zamrkal, když se mi postavila co cesty. Stačí říct, odsekl jsem a sedl jsem si na znamení, že jsem Sugar opravdu nepřeslechl.

Sugar
Vděčně jsem se na ně usmála, když zastavili. Díky za nabídku, ale poradím si sama. Trn z packy si ještě vytáhnout zvládnu. Po minutě byl venku a ještě jsem si packu párkrát olízla. Můžeme jít. Echo si mě zkoumavě prohlédl jestli jsem schopná pokračovat a vydal se dál. Přišlo mi, že tentokrát trochu pomaleji. Tentokrát jsem šla vedle té rezavé fenky a doufala, že bude trochu ochotnější si povídat. Ahoj,ee..zapomněla jsem tvé jméno, promiň. Jak že se to jmenuješ? Na jména mám celkem blbou paměť a v tom zmatku se mi úplně vykouřilo z hlavy.