Příběh

Dům jídla
Nemohla jsem odolat, při pomyšlení na to, kolik jídla tu kolem mě je mi začalo kručet v žaludku. Přišla jsem k jedné velké ledničce a začala rvát jeden z pytlů. Když jsem ho roztrhla, vysypaly se z něj plesnivé brambory, tak to asi nic. Došla jsem k dalšímu a začala ho rvát na kusy. V něm byly zase plesnivé mrkve, které v tom chlupatém overalu plísně ani nedaly rozpoznat. To nemělo cenu. Kráčela jsem místností a došla k jedné pootevřené lednici. Přistrčila jsem si k ni krabici a na horní polici našla kus šunky. Sice taky nebyla v nejčerstvějším stadiu, ale hladový krk nasytila. "Um, taky čekáte na své dlouhé packy? " zeptala jsem se, abych přerušila to trapné ticho.

Dům jídla
Při pohledu na Kitu jak v těch pytlích našla jen plesnivé mrkve a brambory mě přešla chuť k jídlu stejně sem ještě neměla hlad. No já na ně čekala do doby než se u mé zahrady objevil Echo který mě přiměl k odchodu. Zívla jsem a lehla sem si na zem sice to nebylo tak pohodlné jako v domě mých dlouhých pacek ale bylo to lepší než spát venku na tom dešti. Jak dlouho tu asi zůstaneme. Pomyslela jsem si. Znova se mi zastesklo po dlouhých packách které mě vždy hladili a starali se o mě ale teď byly pryč a nejspíš se budu muset smířit s tím že už je neuvidím.

Dům jídla
Zívl jsem a už jsme pomalu usínal, když Kita prolomila to krásné ticho. Nemyslím si, že ještě někdy nějaké dlouhé packy uvidíme, prostě se na nás vykašlali. ,dodal jsem podrážděně. Nechat nás napospas svému osudu? To je po tolika letech, co je věrně doprovázíme celkem podraz. Navíc já jsem jim byl i k užitku. Myslím, že díky mě vydělali spoustu peněz, když měli pokaždé takovou radost z toho, když jsem svalil k zemi nějakého jiného psa.Ani nevím jestli bych se k ním ještě někdy vrátil.. většinu času jsem byl zavřený v kotci a jedinou mojí odměnou byla miska s žrádlem a podrbání za ušima.

Dům jídla
"Tak to máme podobnou minulost. Taktéž jsem vydělávala dlouhým packám tím, že jsem se musea porvat s jiným psem." v tu chvíli jsem si vzpomněla na svého otce. "Bohužel nejsem plemeno uzpůsobené k této práci, a tak mě dlouhá packa prodala jiné za pár šušní." řekla jsem trochu sklíčeně. Našla jsem si útulné místečko, párkrát se zatočila na místě a ulehla.

Dům jídla
A zase se baví o těch divných psích zápasích o kterých nic nevím. Pomyslela jsem si ale bylo mi trapné se na to ptát. Nechala jsem to plavat a ulehla ke spánku. Zdálo se mi o mých dlouhých packách jak si se mnou hrají na zahradě byl to sen ze kterého sem se nechtěla probudit ale bohužel všechno hezké jednou končí probudila mě bouřka. Vstala jsem protáhla si tlapky a vykoukla ven byla tma a ostatní tvrdě spaly už se mi nepodařilo usnout seděla jsem přede dveřmi a koukala ven jak prší a vzpomínala na můj domov a přemýšlela jsem co sem udělala že mě tu nechali.

Dům jídla
Probudil jsem se, když na mě začaly padat kapky vody. Střecha a zdi nebyly po velkém zavrčení zrovna v nejlepším stavu. Vztekle jsem se oklepal a přesunul jsem se i se svým pytlem blíže ke středu. Kita ještě stále spala jak zabitá a já prostě nemohl usnout až pak mi došlo, že tu někdo schází.  Jenno? ,zašeptal jsem potichu, abych nevzbudil Kitu. Jsi tady? Nikde ve skladu tu po ní nebyla ani stopa.. nejspíše se rozhodla odejít ,pomyslel jsem si. V tomto počasí? Přece není zase takový blázen, že ne? Vyšel jsem ze skladu, kde bylo strašně moc pachů a nerozeznával jsem tam jeden od druhého. Její pachová stopa stále sílila a mě došlo, že se jenom rozhodla jít na čerstvý vzduch. Prolezl jsem oknem a sedl si vedle ní. To počasí je pěkně pod psa, že? To ale nebývá důvod ke špatné náladě, chybí ti dlouhé packy? zeptal jsem se jí.

Dům jídla
Byla jsem tak zamyšlená že jsem si ani nevšimla že si Echo sedl vedle mě. Kdyby jen to počasí. povzdechla jsem si a přemýšlela jsem kolik mu toho mám říct psovi jako je on dlouhé packy asi moc nechybí. Jistě že mi chybí oni byli to jediné pro co jsem žila jelikož jsme ztratila je tak sem ztratila i důvod žít. Při těchto slovech sem se na něj ani nepodívala. Bude si myslet že jsme hloupá. Teprve teď sem se na něj podívala. Tobě asi moc nechybí viď ?

Dům jídla
Neměl jsem žádný důvod tajit něco ze své minulosti. Jde o to jaké dlouhé packy.. když jsem byl menší tak byl mým nejlepším přítelem mládě od dlouhých pacek. Brával mě na procházky a tak..to bylo fine, ale čím jsem byl větší tím více mě neměli rádi. Ani spát s ním v posteli a chránit ho jsem nemohl! ..Nakonec jsem se dostal ke zlým dlouhým packám. Myslím, že mě měli jenom pro to, abych jim vydělal co nejvíce peněž. Víš co jsou peníze, ne? Takové ty cáry papírů.. Nikdy jsem nepochopil, proč jim na nich tak záleží..asi jim na nich záleželo víc než na mě. Život na vlastní tlapky je lepší, věř mi. Žádné ploty, kotce a ani naštvané pohledy a agresivní gestikulování rukama, když se jim vyděláš na koberec.

Dům jídla
Vůbec sem netušila že jeho minulost mohla být taková nejspíš to měl těžší než já a jeho nejspíš jen využívali kvůli penězům ale mě ne mé dlouhé packy mě měly rádi a nikdy by mě nedali pryč. A proč tě vůbec dali pryč ? Udělal si snad něco špatného určitě to nebylo bezdůvodně. Doufám že sem neřekla něco co se ho dotkne možná proto tu část vynechal protože o tom nechce mluvit. Ale zvědavost mi nedala. No já osobně sem žádný kotec nebo jak si to říkal neměla mé dlouhé packy by mě nikam nikdy nezavřely.

Dům jídla
Už pomalu přestávalo pršet a Sluneční pes se probouzel.
Při otázce, proč mě dali pryč jsem se musel usmát. S odstupem času se to pro mě stala celkem veselá vzpomínka. Zakousl jsem se dlouhé pacce do ruky, začal hrozně ječet stejně jako jeho družka, která po mě začala házet plyšáky a hrozně u toho pištěla. Asi si myslela, že mu tu ruku ukousnu, či co. Pouze jsem bránil svého páníčka, dlouhá packa mu chtěla ublížit, dodal jsem už s méně veselým tónem.
Počkej, ale vždyť jsi byla zavřena na zahradě na které jsi mohla umřít. Oni ti ani neotevřeli branku, když už utekli. Možná jsou občas dlouhé packy hodné, ale častěji dělají věci, které se nedají pochopit..blázni.

Dům jídla
Probudila jsem se z tvrdého spánku. Nikdo u mě nebyl, jak jinak, to se dalo čekat. Už jsem si myslela, že jsem zase skončila sama, ale přeci jen jsem za chvilku uslyšela hlasy, ke kterým jsem se vydala. Jenna a Echo tam seděli a o něčem se bavili. "WAZUUUUUP!" vyrušila jsem je při jejich intimču. Chvíli jsem měla výčitky svědomí, ale pak mě to opustilo. Krásně jsem se prospala a měla jsem energie jako na rozdávání. Navykla jsem si na nové prostředí a nebyla už tak nejistá. Byla jsem popravdě v klidu. Podívala jsem se z rozbitého okna. "Zeměpsice stále běsní?" zeptala jsem se. Venku už bylo opravdu hodně mokro a vzduch byl nakyslý.

Dům jídla
Už bylo ráno a mi pořád seděli u dveří až se za námi objevila Kita. Ahoj vyspala ses dobře ? Zeptala sem se poměrně veselým tónem i když sem veselá vůbec nebyla pořád jsem přemýšlela nad mou konverzací s Echem. Už tolik ne. odpověděla jsem. Co asi budeme dělat teď ? Doufala jsem že nás ještě nechce táhnout do lesa. Upřímně si ani neumím představit že bych tam měla žít.

Dům jídla
Když přišla Kita málem jsem vyletěl z kožichu. Nejen, že mi zkazila dokonalou příležitost sblížit se s Jennou, ale také mi málem přivodila infarkt. Jsem rád, že ses dobře vyspala. ,řekl jsem s nasupeným výrazem. Její opatrnost ji opustila tedy hodně brzy. Počkal bych až úplně přestane pršet a pak bych se šel kouknout po nějaké čerstvé potravě, žije tu poměrně dost krys. Ve větších počtech jsou sice nebezpečné, ale když se budeme držet pohromadě myslím, že by z toho mohla být dobrá snídaně.
Navíc, musím nějak naučit Jennu lovit a krysy jsou celkem dobrá příležitost. Nejsou nijak extra rychlé a pokud nenarazíme na nějakou jejich tlupu bude to v pohodě.

Dům jídla
"Fajn, s lovem nemám tolik problém." pak mě něco zarazilo. "Jako, držet spolu? Na jak dlouho?" jestli hodlá z nás tří udělat "smečku", tak bych si tím nebyla moc jistá. Nikdy jsem v žádné smečce nebyla a nevím, jak se mám chovat a víc mi vyhovuje samotářství, než se ochomejtat kolem ostatních, kteří by měli brzo tu potřebu mě buzerovat, to opravdu nechci. Ale zase mít tu jistotu, že mi někdo kryje záda není zas tak špatné.

Dům jídla
Jít na lov z ní dobře ale no bojím se že vám budu spíš jen na obtíž. Ještě se v jejich přítomnosti ztrapním tak neschopná dokážu být fakt jen já. Když jsem žila s dlouhými packami tak sem se nemusela o jídlo starat dlouhé packy mi ho vždy přinesli na zahradu teď to bude asi těžší protože si jídlo budu muset obstarávat sama teda pokud nebudu chtít hladovět. No se docela zvědavá jak ty krysy chutnají. Na zahradě sem párkrát našla mrtvé myši které tam nejspíš nechal ostrý drápek hádám že krysa bude něco podobného jenom větší. Docela sem se na ten lov i těšila když sem ty myši našla na zahradě hned přiběhly mé dlouhé packy a odnesly ty myši někam pryč a vždy mě pokáraly nejspíš nechtěli abych je jedla.

Dům pastí
Z hor to byla opravdu dlouhá cesta.Vyhládlo mi a proto jsem se ještě před tím, než začala ta strašlivá bouřka vydala do města za potravou.Cestou jsem uviděla mnoho psů, ale raději jsem se k nim nepřibližovala.Obávala jsem se, že mě napadnou.Do tohoto města jsem dříve chodila s dlouhými packami, ale přišlo mi to tu úplně jiné a poničené.Nad hlavou jsem spatřila obrovský tmavý mrak a proto jsem vstoupila do první budovy kterou jsem uviděla.Byla tu spousta klecí a jiných neznámých věcí.Slyšela jsem podivné zvuky, ale asi to byla jen nějaká myš.Byla jsem opravdu unavená a tak jsem si lehla a po chvilce jsem usnula.Ráno jsem se probudila a porozhlédla se jestli tu není něco k jídlu.Našla jsem misku s jídlem, neváhala jsem a pustila se do jídla.Ani mi nebylo divné že tam ta miska byla.Nepřemýšlela jsem.Když jsem dojedla rozhodla jsem se jít někam jinam ale něco mi scvaklo packu.Au!!Co to je??Pomoc!Křičela jsem co nejvíc to šlo a bolestí jsem začala kňučet.Když jsem nikoho kolem neviděla znovu jsem začala volat o pomoc. Halooo!Je tu někdo?Byla jsem zoufalá a doufala jsem že se někdo ozve.

Dům jídla --> směr k Domu pastí
Držet pohromadě při lovu, ty potvory dokáží být zákeřné, odpověděl jsem Kitě, ale možná bychom vážně mohli uvažovat nad založením nějaké té smečky. Přežití bez dlouhých pacek bude těžké, když každý pojedeme na vlastní packu. Dříve jsme alespoň mohli najít nějaké jídlo u popelnic, ale už i to bude ubývat, pojďte. Vydal jsem se směrem k jednomu baráku, kde bylo docela hodně shnilých potravin a krysy si toto místo oblíbily. Jenno, stále budeš méně na obtíž když se pokusíš něco ulovit než kdy nás budeš sledovat, odpověděl jsem jí upřímně. A přece na lovu nebylo nic složitého, naučit se to musí.

Dům jídla
Možná máš pravdu. Zamumlala jsem a následovala Echa a Kitu. A tiše sem doufala že to nějak nezkazím byl to můj první lov a nechtěla jsem být všem pro smích. U toho baráku to smrdělo shnilými potravinami nebyla jsem si vůbec jistá jestli chci tohle jít ale pokud mám žít odkázaná sama na sebe musím se naučit jíst vše co je aspoň trochu jedlé. A co teď ? zeptala jsem se abych hned na začátku něco nepokazila.

Dům pastí
Vešli jsme dovnitř. Omámil mě silný nepopsatelný zápach. "Ugh, asi tu něco umřelo." Řekla jsem znechuceně a pokračovala dál do místnosti ostatním v patách. Procházeli jsme kolem různých klecí. "Tady jako máme lovit?" zeptala jsem se. Vůbec se mi to tu nelíbilo, všude různé pachy psů a chlupy po zemi. Byla jsem ostražitá a držela se těch dvou. Doufám, že ví, co dělají.

Dům pastí
Sice to tu strašně smrdí, ale za tu potravu to stojí.. další důvod, proč by bylo lepší vydat se do lesa, řekl jsem s úsměvem. Klecí si nevšímej.. můžeš ale ucítit celkem čerstvý pach krys, těm ten smrad asi vyhovuje. Podíval jsem se směrem k jedné díře odkud se ozývalo pískání.. doufám, že jich tam nebude až moc. Díky nim mám taky pár jizev. Vyženu je ven, až začnou vybíhat chyťte a zabijte jich co nejvíce, bude hodně těžké minout,řekl jsem a podíval jsem se na Jennu, která byla asi celkem nervózní. Začal jsem hrabat a hlasitě štěkat.. díky velkému zavrčení byly zdi poničené a tak to nebylo moc namáhavé. Po chvilce začaly ven vybíhat panikařící krysy. Jedna se mi zakousla do tlapky. Sykl jsem a jedním kousnutím ji usmrtil a vrhl jsem se na zbytek. Bylo jich nejméně 40.

Dům pastí
Rozumím, přikývla jsem byla jsem dost nervózní ale držela jsem se.
Hned jak krysy vyběhli ven vrhla sem se po nich nejspíš sem vypadala směšně ale to mi v tu chvíli bylo jedno soustředila sem se pouze na ty potvory aby se mi nezakousli do tlapek najednou sem ucítila jak se mi něco zahryzlo do zad projela mnou vlna bolesti. V tu chvíli sem nevěděla co dělat jednoduše sem sebou plácla na záda abych ji setřásla hned jak se mě pustila chňapla sem po ní a jedním stisknutím sem ji usmrtila.

Dům pastí
Těch krys bylo jak sraček. Hrnuly se jako řeka kolem našich noh. Některé z nich začaly po mně lézt.
Jejich drápky se mi zasekávaly do kožichu a už se dostávaly na záda. Začala jsem kole sebe máchat, abych je setřásla a některý slabší kusy opravdu sletěly. Jedna se mi zakousla do ocasu. S velkou zuřivostí jsem se otočila a čapla ji do tlamy. Párkrát jsem s ní máchla a bylo po ní. Bohužel jen jedna z mnoha. Jenna měla očividně stejný problém. Nemělo cenu se zaobírat těmi, co mi drápaly kožich, ale těch, co bezbranně běhaly kolem nás. Chytila jsem druhou a švihla s ní o zem, pak další, ale ta se probrala a zvládla utéct. "Asi jsme narazily na hnízdo." Zařvala jsem. Nemají doufám krysy nějakou velkou plodnou mámu, jakožto bosse? To doufám ne. Mezitím ze mě sletěla další. Další se ale drápaly na Jennu, tak jsem ji přispěchala na pomoc.

Dům pastí
Fuj, je jich více než jsem čekal. Měly celkem problém udržet se na mém hladkém kožichu, ale to neznamená, že se o to nepokoušely. Ty potvory mi chtěly uhryzat nohy, či co. Přestal jsem vnímat vše ostatní a soustředil jsem se na zabíjení krys.. jedna, druhá, třetí, tamhle letí další... Všiml jsem si, že má Jenna problémy a rychle jsem jí přispěchal na pomoc. Rychlým kousnutím jsem zabil dvě krysy, které se jí sápaly po hřbetě a na pár z nich jsem nejspíš i šlápl. Jak se tohle proboha množí, zamumlal jsem si pro sebe. Naštěstí už jich začalo ubývat, některé raději utekly okny, ale většina ležela mrtvá na zemi. Stále jsem byl po boku Jenny, pokud měla Kita nějaké větší problémy tak jsem si toho nestihl všimnout, pouze jsem občas zahlédl její zlatavou srst, jak z Jenny sundává krysu.

Dům pastí
Po chvilce bylo dobojováno nějaké krysy utekly ale většinu se nám podařilo buď ušlapat nebo zakousnout. Brr jednu chvíli sem myslela že budu kořistí já pro ně. Ohlédla jsem se jestli sou Kita a Echo v pořádku naštěstí jsme byly všichni celý. Najednou jsem něco uslyšela jako by někdo volal o pomoc Kita a Echo to asi neslyšeli protože se ani jeden z nich nezmínil že by něco slyšel. Hej vy dva otočila jsem se na Kitu a Echa slyšeli jste to ? zeptala jsem se a ukázala čumákem na stranu odkud se to ozývalo. Zní to jako by někdo potřeboval pomoc musíme se tam jít podívat pojďte. Vedla jsem je tou cestou odkud se hlasy ozývali ale měli jsme už i pachovou stopu byl to nějaký pes. Postupovali jsme opatrně kdyby to byla náhodou nějaká past ale až jsme dorazili na místo spatřili jsme tam psa který se chytil do pastičky na myši.

Slyšela jsem pohyb a ucítila pachy.Když jsem se ohlédla a přestala si olizovat packu uviděla jsem 3 psy a nevěděla jsem jestli mám být ráda nebo se bát.S zoufalým výrazem jsem řekla "pomůžete mi?" Sice to byla jen hlopá pastička na myši, ale nebylo to ani trochu příjemné a nemohla jsem se jí zbavit.Už bych se měla vážně naučit koukat pod nohy.