Příběh

Dům pastí
Krysy konečně zmizely a já jsem si olízl pár kousanců, které mi uštědřily. Naštěstí to nebylo nic moc vážného. Když se Jenna zeptala jestli jsme to slyšeli tak jsem nastražil uši. Do teď jsem se věnoval pouze krysám a poslouchat okolní zvuky v tom masakru bylo opravdu těžké. Ale teď už jsem opravdu slyšel tiché kňučení. Sykl jsem na Jennu, aby zpomalila a dávala pozor kam šlape, protože tu mohou být nějaké další nástrahy kromě krys, ale buď mi nevěnovala pozornost nebo mě ani neslyšela. Když jsme konečně došli na konec místnosti. Ležela tam šedo-bílá fenka huskyho s myší pastičkou na tlapce. Vážně? Pastička na myši? Přistoupil jsem k ní, svou packou jsem si přidržel tu její, aby se mi nehýbala a snažil jsem se ohnout ten drátek díky kterému nemohla packu vyndat. V tomhle jsem nebyl nejzručnější takže mi to zabralo pěkných pár minut, ale pak byla její packa konečně na svobodě. Hotovo..můžeš chodit? , zeptal jsem se jí. Měli bychom sníst ty myši, které jsme před chvilkou ulovili. Navrhl jsem jim. Ta nová také musí mít hlad.. kdoví, jak dlouho tu už je a teď bylo opravdu dostatek jídla pro všechny.

Dům pastí
Když se vše uklidnilo, přiběhla za Echem se podívat, co se děje. Zrovna pomáhal jinému psu vyprostit se z myší pastičky. To jako vážně? "Co se to tu děje, kdo jsi?" zeptala jsem se a přistoupila k novému psu.

Dům pastí
"Děkuji.Ano jsem v pořádku."Postavila jsem se a udělala krůček dozadu,protože jsem si i přes to že mi pomohli nebyla jistá co od nich očekávat. "Já jsem Roxy a..." Bylo mi trapně radši jsem se k situaci ani nechtěla vyjadřovat."A jak se jmenujete vy?" Zeptala jsem se s pevným hlasem, aby nebylo poznat že mám strach.

Dům pastí
Když se Roxy postavila tak sem měla možnost si ji prohlédnout byla ještě takové štěně tipla bych tak 6 až 10 měsíců. Přistoupila jsem k ní blíže. Já jsem Jenna tohle je Echo a tohle Kita. Ukázala jsem na ty dva co stály zamnou. Co tu děláš ? Asi nejsi místní viď ? Teda aspoň sem tě tu nikdy neviděla. Odstoupila sem od ní a stoupla si vedle Echa. Rozhlédla sem se kolem sebe jestli tu ještě někdo není ale asi ne ale i tak sem se tam necítila dvakrát bezpečně nemohla sem se dočkat až vypadneme. Z těch klecí co tam ležely a těch hnusných pachů se mi naježila srst na hřbetě. Ehm nevypadneme odtud ? Zeptala jsem se a doufala že ano.

Dům pastí --> ven
Jako kdybych se nezvládl představit sám.. ,ale aspoň si zapamatovala mé jméno. Jo, jdeme. , odpověděl jsem Jenny, popadl jsem co nejvíce myší jsem mohl, počkal na ně a společně jsme vypadli z té hnusné budovy. Pustil jsem myši, abych mohl mluvit. Pauza? ,zeptal jsem se. Docela rád bych se najedl, když už jsme ulovili tolik kořisti. Vlastně..kousek odsud je jezero..hned za Domem pastí. Můžeme se tam jít napít a vykoupat se. Když se o něj dlouhé packy nestarají tak je trochu zarostlé, ale na rozdíl od té řeky je alespoň čisté.


//Jak zabrat místo :-D

Před domem pastí
Ne nejsem odtud já žiji...žila jsem na horách.Když se Jenna zeptala jestli půjdeme pryč souhlasně jsem přikývla.Vypadala docela vyděšeně, přibližně stejně jako já.Když jsme došly za Echem zeptal se nás jestli bychom chtěly jít k jezeru.Jistě.Odpověděla jsem.Docela ráda bych se napila po tak dlouhé cestě a navíc není tak špatný nápad strávit s nimi více času, abych je měla šanci více poznat.

U jezera
Echo pustil myši na zem. Jednu z nich jsem si packou přistrčila k sobě a s radostí se do ní pustila. Ostatní si taky dali svůj podíl. Když jsme dojedla, odtrhla jsme se kousek od ostatních a šla se porozhlédnout po okolí. Vyskočila jsem na kámen a podívala se na jezero. Podle velikosti spíše jezírko, kterého bych si málem nevšimla, jak bylo obrostlé houštím. Stoupla jsem si na jeho okraj a zadívala se na svůj odraz v kalné vodě. Všimla jsem si, že mě jedna krysa škrábla pod okem, tak jsem si to začala upravovat packou. "Tak, kdo půjde jako první?" otočila jsem se a zeptala ostatních, kteří pomalu dojídali. Upřímně, nechtělo se mi tam jako první.

U jezera
Spořádal jsem nejméně 3 myši a šel jsem k jezeru. Napil jsem se a na chvilku jsem si lehl do trávy ať si moje tlapky konečně odpočinou. Po tom, co jsem musel hrabat tu zeď abych se dostal k těm krysám jsem tomu také moc nepomohl. Pak se mi v hlavě zrodila ďábelská myšlenka, snažil jsem se nic nedat najevo a zavolal jsem na Jennu. Snad si bude myslet, že chci pokračovat v naší ranní konverzaci, ale to si raději počkám až se zase ostatní vzdálí. Tak co? Jak ti chutnají ty myši? Je to lepší než nějaké žrádlo, které jsme dostávali od dlouhých tlapek, viď? , zeptal jsem se jí na oko milým hlasem. Odpověď mě ani nijak moc nezajímala, protože jsem měl teď v plánu něco lepšího než debatu o potravě.
Počkal jsem než odpoví a pak jsem vystřelil co nejrychleji mi to mé packy dovolily a strčil ji do vody, ale podklouzlo mi to a tak jsem do té vody zahučel s ní.

Jezero
Než jsem mu stačila odpovědět na jeho otázku... Cák hodil mě do vody ale byl tak nešikovný že tam spadl taky. Hehe karma. Pomyslela jsem si jezírko krásně chladilo takže mi to nějak extra nevadilo aspoň jsem se schladila. Začala jsem přemýšlet jak mu to vrátit pod vodu bych asi takového psa jako je on nedostala by dřív utopil on mě. No aspoň ho trochu pocákám připlavala jsem blíž k němu a plácla tlapkou přímo u toho jeho protáhlého drzého čumáku.

U jezera
Napila jsem se, ale do vody se mi moc nechtělo.Radši jsem si lehla do trávy a odpočívala.Když jsem viděla jak Echo s Jennou zahučeli do vody napadlo mě že to asi bude pár a zasmála jsem se.Otočila jsem se na druhou stranu a přemýšlela o tom, jak to bude dál.Jestli s nimi zůstanu, nebo až zjistí jak jsem neschopná odstrčí mě od sebe a nechají mě samotnou jako moje dlouhé packy, které odešly i s mojí matkou a přáteli.Kdyby se to stalo, asi bych se o sebe nedokázala postarat, když jsem se málem zbláznila s pastičky na myši.Pozorovala jsem je a přemýšlela dál.

U jezera
"Ani ty se vodě nevyhneš!" Zařvala jsem, když jsem skákala s rozběhem do vody. Udělala jsem velký šplouchanec a kompletně pocákala ležící Gyru. Když jsem se vynořila a podívala se na svůj výtvor, začala jsem se smát. "Haha, vypadáš jako zmoklá slepice!" smála jsem se. Když už jsem se trochu uklidnila, uviděla jsem Echa a Jennu. Vylezla jsem z vody a šla si lehnout. Nebudu přeci těm dvěma kazit intimčo. Jak byl můj kožich nasáklý vodou, byla jsem najednou o hodně těžší. Oklepala jsem se, ale nebylo to nijak efektní. Řekla jsem si, že mi to časem uschne a šla za Gyrou. "Hele, necháme ty dva na chvilku o samotě a pojď se trochu seznámit." usmála jsem se na ni.

V jezeru
Tohle jí rozhodně neprojde! Právě odstartovala námořní bitvu!
Všiml jsem si pobavených pohledů ze strany Roxy a Kity. Ani nechci vědět, co si o nás ty dvě musí myslet, ale já s ní nic nemám! Vážně ne! ..zatím
Když jsem párkrát plácl tlapkou do vody co nejblíž u její hlavy tak jsem se potopil. Jezero nebylo moc hluboké, ale potopit se tu ještě dalo. Chytil jsem jí za ocas a pomaličku ji začal stahovat do hlubin..

Lol xdd je trochu zpomalený

V jezeru
Když mě chytil za ocas nevěděla jsme co mám dělat já ho za ocas chytit nemohla protože on no skoro žádný nemá. Prostě sem se potopila a chňapla ho za ucho protože to mi bylo v tu chvíli nejblíž. Dováděli jsme jako štěňata a Roxy s Kitou se tomu určitě na břehu tlemili.

U jezera
Prostě jsem si v klídku ležela a najednou jsem byla celá mokrá.Co to?Kita na mě vyšplouchla vodu a když mi řekla o těch dvou přikývla jsem.Oni jsou pár?Nebo se ještě neznáte?Nejsem zas tak zvědavá jen když je o tom už řeč...Podívej! Zasmála jsem se a ukázala na ty dva jak si spolu hrají ve vodě.Tohle jsem já neznala, protože na horách žádná jezera nejsou a proto jsem zatím neměla šanci si s někým takto hrát.Vypadalo to zábavně, ale asi to nebylo nic pro mě.

Jezero
Po námořní bitvě, kterou jsem samozřejmě vyhrál jsem vylezl na břehu protější strany jezera a otřepal jsem se. Všiml jsem si, že Kita s Roxy se od nás vzdálily a házely po nás nenápadné pohledy, ale dělal jsem, že je nevidím.. žárlí, že se raději nesbližuji s nimi usoudil jsem. Mám pocit, že tu vodu mám úplně všude! , zasmál jsem se. Tak kde jsme skončili v naší debatě? ..Než nás Kita přerušila. Docela rád bych tuto fenku poznal trochu více, když jsem dříve vlastně žádné kromě agresivní Blade neznal.

Jezero
Když jsme vylezli z jezera lehla sem si do trávy byla jsem unavená ale měl pravdu, kde jsme vlastně skončili ? zamyslela jsme se o čem jsme se bavili než nás Kita vyrušila. Dlouhé packy nebyly to dlouhé packy ? podívala jsem se na něj, vyprávěl si mi o tom proč tě dali pryč. odmlčela jsem se. Nebylo ti to líto když tě dali pryč ? A ještě k tomu tam kde se dělají psí zápasy pověz mi o tom něco abych řekla pravdu znám to jen z povídaček tuláků kteří žili ve městě před velkým zavrčením. Doufala jsem že se nezačne smát až zjistí že o tom nic nevím. Podívala jsem se na něj a čekala co mi odpoví.

Jezero
Lehl jsem si vedle Jenny. Tak jasně, že mi to bylo líto. Několikrát jsem se pokoušel utéct a vrátit se k nim, ale nikdy jsem se nedostal až k plotu.
Psí zápasy? Zeptal jsem se překvapeně. Netušil jsem, že existuje někdo, kdo neví o tom, jak dlouhé packy nutily dobrmany a další více agresivní rasy bojovat proti sobě, ale ona je..byla vlastně mazlíček.
Na začátku to bylo snadné. Dlouhé packy mě cvičily a měli nějaké polštáře na tlapkách takže jsem jim nemohl ani ublížit, krmili mě.. Občas mě dokonce vypustili na takový velký oplocený pozemek, kde jsem se mohl proběhnout, ale po tom, co jsem se párkrát pokusil utéct tak jsem většinou zůstal zavřený v kotci. Také jsem pak měl více energie na následující souboj. No, vypustili nás do takové větší klece. Dlouhé packy zůstávali na druhé straně té klece. Asi nechtěli, abychom jim ublížili. Občas jsem tam byl jen já, druhý pes a náš pán, ale někdy tam bylo spousta lidí. Většinou potom, co jsem vyhrál více soubojů po sobě z čehož asi měli radost. Do kotce jsem se vracel s jizvami..většinou se ani neobtěžovali mi ty rány vyčistit. Nevím, co více bych ti ještě mohl říct. Jednotlivé detaily ze soubojů asi vědět nechceš. Na chvilku jsem se odmlčel..a co ty? Jaký byl tvůj život před velkým zavrčením?

Jezero
Už jsem pomalu usínala až jsem zaslechla jeho otázku. Můj život byl skvělý nic mi nechybělo měla jsem velký výběh kde jsem trávila skoro celý den. Chodívala za mnou i moje kamarádka se svými dlouhými packami. Larysa byla milá znali jsme se už od štěňat čtyři měsíce před velkým zavrčením vrhla i štěňata. Pousmála jsem se, ty k nám taky vodila byli tak roztomilí takový malý chlupatý kuličky které se nám pořád motali pod nohama. Najednou jsem se zarazila. Proč sem vůbec navázala na takové téma ? Štěňata pro něj asi nejsou moc velkou váhou jako třeba pro mě. Na to ráda vzpomínám. Pousmála jsem se ale o štěňatech sem už radši nemluvila.

U jezera
Překulil jsem se na záda, poslouchal Jennu a sledoval mraky. Přemýšlel jsem o tom jaké to je mít kamarády. Vždy jsem znal jen smečku nebo nepřátele. Měla asi o dost jednodušší život než já.. možná jsem ji to i trochu záviděl. Štěňata? Pamatuji si, jak jedna dobrmanka měla štěňata. Ten den jsme ani nemuseli moc bojovat, protože se vše točilo jen kolem ní. Raději nechci myslet na to, že z nich dlouhé packy udělaly zabijáky.
Měl jsem kotec hned vedle ní. Měla dva kluky, byli strašně roztomilí. Pamatuji si i jejich jména.. Ťapka a Chlupáček.. často se na mě zvědavě dívali. Jenže pak je někam přesunuli a už jsem je nikdy neviděl , dodal jsem smutně. Nejspíš..možná jsem je akorát nepoznal, když jsem jim zrovna trhal uši.
Co ty? Chtěla bys mít někdy štěňata? V tu chvíli mi ani trochu nedošlo na co jsem se jí vlastně zeptal.

U jezera
Docela mě to zaskočilo když se mě zeptal jestli bych nechtěla mít štěňata ani sem si nemyslela že psa jako je on by nějaká štěňata zajímala. Chvíli jsme se mu dívala do očí než jsme odpověděla, ano asi jo někdy postupem času až si najdu partnera. Přetočila jsem se na bok do tlapek nabrala nějakou trávu rychle se otočila zpátky a hodila to Echovy přímo do obličeje. Když jsme spatřila ten jeho výraz musela jsme se začít smát jen jsem doufala že mi neurve uši. Ne to ne to by mi neudělal.

U jezera
Když se zmínila o tom, že až si najde partnera tak jsem vyprskl smíchy. Tak to chci vidět, koho z nás tří si vybereš. Co tahle Kita?
Po tom, co ta tráva skončila na mém obličeji jsem po ní hodil obličej 'Jako vážně?' a otočil jsem se na druhou stranu, kde jsem sledoval berušku, jak se snaží vylézt na stéblo trávy. Mimochodem, neodpověděla jsi mi na otázku. Jak ti chutnala tvá první ulovená kořist?

//kuře vylepší celý tento příspěvek

U jezera
Haha ne Kitu fakt ne samozřejmě to asi nebude nikdo z nás. Když se mě zeptal jak mi chutnala má kořist zarazila sem se abych řekla pravdu moc mi to nejelo ta srst a ty kosti fuj to není nic pro mě. No nebylo to zrovna nejlepší jídlo co sem kdy jedla přišlo mi že jsem jedla jen tu kůži srst a kosti no prostě nic pro mě ale na to si časem zvyknu.... Snad.

U jezera
Nikdo z nás, jo? Tak to doufej, že v lese budou nějací urostlí samci, protože ve městě žijí samí burani, či zhýčkané čivavy.
Na její komentář o krysách jsem se zasmál. Jsi neměla žrát tu srst, ty tele. Ono to taky nějaký maso přece jenom má. Jednou..jednou ulovíme pořádného urostlého jelena, věř tomu. Ten ti určitě bude chutnat více. Jen se musíš naučit lovit. Cítíš nějakou kořist? , zeptal jsem se. Nejsilnější tu byl rozhodně pach mokrých psů, ale mohla cítit malého hraboše, pach byl čerstvý a nejspíš ani neutekl nikam daleko. Byla tu i liška, ale ten pach už byl docela starý - tak 6 dní. Nebo chyť tamhle tu kobylku, ušklíbl jsem se na ní. Ta macatá zelená kobylka se nám zrovna určitě smála, že jí nedokážeme chytit.