Příběh

Mapa území: http://nd06.jxs.cz/293/057/08dea45904_103941235_o2.png

Tulák:
Před vstupem do smečky začínáš jako tulák, aby ses mohl přidat do smečky musíš splnit úkol, který ti Alfa zadá.

Jak psát?
·Myšlenky se píšou kurzivou.
Přímá řeč v ,,uvozovkách'' nebo zvýrazněna.
To, co děláte se píše normálně.

Proč proč mě tu nechali provedla jsem snad něco za co mě trestají ? Už několikátý týden jsem byla zavřená na své vlastní zahradě po velkém zavrčení všichni zmizeli a s nimi i mé dlouhé packy. Tohle byla nejrušnější ulice ve městě u domu jídla vždy tu bývalo hodně dlouhých pacek a hlučných klecí které tu projížděli teď jen spali a nehýbali se. Je to tady jak ve městě duchů Přistoupila jsem k plotu a zadívala se na prázdnou ulici která bývala před velkým zavrčením plná dlouhých pacek. Co se asi se všemi stalo ? Lehla jsem si k plotu a úzkostlivě jsme čekala zda se mé dlouhé packy vrátí.

Město dlouhých pacek
Po tom, co jsem utekl od hlídacích psů jsem neměl sebemenší tušení kam mám jít. Byl jsem zvyklý na  dlouhé packy od kterých jsem dostal jídlo, které bylo sice strašně suché a divné, ale nemusel jsem ho lovit sám. Vydal jsem se směrem do města v naději, že najdu svého minulého páníčka. Bohužel jsem tu nenarazil na nikoho. Jen pár ostrých drápků, kteří z mé přítomnosti neměli radost a spící hlučné klece. Naštěstí se žádná z nich neprobudila, ale i tak jsem si na ně dával pozor. I když tu nebyly dlouhé packy tak se tu stále dalo najít nějaké jídlo, proto jsem se utábořil v domě jídla a ve dne jsem se vydával prozkoumávat město. Byl jsem už docela daleko od svého tábora a dostal jsem hlad. Nikde jsem kromě pár brouků neviděl nic, co by se dalo ulovit a tak jsem se rozhodl prozkoumat pár opuštěných domů. Došel jsem k jednomu většímu domku a snažil se nějak otevřít kliku od dveří, protože v domě mé dlouhé packy to šlo. Bohužel, neúspěšně. Obešel jsem dům a za ním byla zahrada, kde si často hrávala spousta mláďat. Teď byla opuštěna. Tedy- ne tak docela. Všiml jsem si hnědo-bílé fenky krčící se u plotu. Na co čeká? Proč neuteče?  Neměl jsem nic jiného na práci a nechtělo se mi ji tam nechávat. Už je to pár dní, co dlouhé packy zmizely a ona by tu nejspíš i umřela hlady. Došel jsem až k ní a packou bouchl o plot, aby si mě všimla. Zdravíčko, co tady taková dáma pohledává? Zavřena na pozemku dlouhých pacek..proč neutečeš? zeptal jsem jí chladným hlasem.

Už jsem tak pomalu usínala až najednou někdo bouchl do plotu vyjekla jsem rychle se postavila na tlapky a otočila s vyceněnými zuby byl to naštěstí jen pes ale ne ledajaký měl hodně jizev vypadalo to jako jizvy způsobené psími zápasy sice sem nevěděla co to bylo ale pár psů se o tom ve městě před velkým zavrčením bavilo tak jsem je poslouchala ale nikdy sem nepochopila proč by to někdo dělal. Proč bych měla utíkat ? odpověděla jsem stejně chladným tónem. Mé dlouhé packy se pro mě určitě brzy vrátí. Při těchto slovech jsem se podívala do země protože jsem tomu sama přestávala věřit. Znovu jsem se na něho podívala a lépe si ho prohlédla. Jak se vlastně jmenuješ ?

Město dlouhých pacek
Měl jsem sto chutí otočit se na pacce a nechat jí tam, ale nějaká má maličká část mi našeptávala 'opovaž se'. Povzdechl jsem si nad její naivitou, ale i já jsem nějakou dobu věřil tomu, že svoji dlouhou packu někdy uvidím. Možná je to takhle i lepší. Jenže teď o tom musím přesvědčit i ji. Poslyš, už je to pár dní a dlouhé packy se tu po tom velkém zavrčení neobjevily. Nechali tu dokonce i své hlučné klece! Nemyslím si, že je dobrý nápad tady zůstávat. Koukni se na sebe..vždyť umřeš hlady!
Když se mě zeptala, jak se jmenuji tak jsem docela dlouhou chvíli přemýšlel, jak mi vlastně říkali. Není to snad jedno? Ale nepředpokládal jsem, že by se mi ji podařilo přemluvit k odchodu, když by ani neznala mé jméno. Rozhlédl jsem se a nedaleko ležela mrtvá hlučná klec na které byl nápis Echo Entertainment. Echo odpověděl jsem jí. A ty?

Město dlouhých pacek
Echo ? Naklonila jsem hlavu na stranu. Ještě jsem nepotkala psa který by měl takové jméno ale budiž já jsem Jenna. Postavila jsem se a protáhla si tlapky. Zajímalo by mě kam chce abych chodila jestli budu tady na dvorku nebo se toulat po městě je celkem jedno. A kam mám asi jít do lesa nejdu ani neumím lovit jediný co sem kdy lovila byly ostré drápky které se promenádovaly na mé zahradě. Při té vzpomínce na ty časy se mi udělalo líp ale začala jsem přemýšlet zda by fakt nebylo lepší odejít. Povzdechla jsem si a podívala se na něj. Tak co navrhuješ ? Nejdřív mě ale musíš dostat z mé zahrady mé dlouhé packy zavedly ten plot hluboko do země abych se nemohla podhrabat a utéct.

Město dlouhých pacek
Těší mě, Jenno. Zazubil jsem se na ní a odhalil své bílé tesáky. Lovit? Pár králíků a menších hrabošů už jsem byl nucen ulovit. Lov není tak složitý, naučím tě to. Tohle bude moje smrt. Navíc, zvířata chutnají lépe než ty sušené bobule od dlouhých pacek.
Nevím jestli vůbec chci, aby žila se mnou, ale to budu řešit později. Rozhlédl jsem se a hledal jsem místo kudy by mohla utéci. Zvládla bys ten plot přeskočit? ,zeptal jsem se. Nebyl zase tak moc vysoký a i mazlíček jako je ona by to mohl zvládnout.

Město dlouhých pacek
Když se mě zeptal zda bych nezvládla ten plot přeskočit vylekalo mě to sice jsme se svými dlouhými packami někdy skákala přes různé překážky ale žádné nebyly tak vysoké jako ten plot. Nejistě jsem se podívala na výšku plotu. No zkusit to můžu ale pokud si při tom skoku zlomím packu máš mě na svědomí. Rozběhla jsem k domu a nejistě se na něj podívala ale pak jsem se rozběhla jak nejvíc to šlo a pár krůčků před plotem jsem se odrazila. Čekala jsem že spadnu přímo na čumák ale naštěstí jsem jen zadními packami štrejchla o plot a když jsem dopadla tak ztratila rovnováhu a spadla ale nic to nebylo vstala jsem a oklepala jsem se. Tak a co teď ?

Město dlouhých pacek
Pobaveně jsem sledoval, jak nejistě se dívá na ten plot. On tě nesežere. Ale pak už skákala. Raději jsem odstoupil o pár kroků, aby mi náhodou nespadla na hlavu. V pohodě?
Počítal jsem jestli má všechny packy, ale vypadala v pořádku. Teď? Jsi volná, můžeš jít, kam tě tlapky donesou. Nabídl jsem jí svobodu, ale neočekával jsem, že se rozhodne odejít. Povzdechl jsem si. Nebo můžeš jít se mnou zpátky do mého provizorního tábora. Prozatím je tam dostatek jídla pro nás oba a už se stejně stmívá. Bylo celkem zataženo a já očekával, kdy přijde další pálivý déšť, který opravdu není příjemný.

Město dlouhých pacek
Hmm a ty jako čekáš že teď půjdu ? No to teda ne přiměl si mě k odchodu tak teď mě budeš mít na krku. Pobaveně sem se na něj podívala. Doufám že ten jeho provizorní tábor není moc daleko. Vedl mě směrem k táboru a najednou jsme v dálce zahlédli psa netušila jsem kdo to je protože ani tohohle psa jsem ve městě před velkým zavrčením neviděla.

Město dlouhých pacek
Skvělé, takže teď už se jí vážně nezbavím. Ignoroval jsem její pohled a vydal jsem se směrem k táboru. O nějakou konverzaci jsem se ani nepokoušel. Vedl jsem ji méně frekventovanými uličkami, kde to bylo bezpečnější. Bylo tu až děsivé ticho, ale najednou jsem ucítil nějakého cizího psa. Neočekával jsem od něj nebezpečí a doufal jsem, že ho prostě nějak obejdeme, tak jsem prostě šel dál až jsem viděl kousek jeho zlatavé srsti. Ochranitelsky jsem si stoupl před Jennu, protože jsem moc dobře věděl, čeho jsou občas jiní psi schopni, ale nevrčel jsem ani jsem necenil zuby jen jsem čekal, co ten druhý pes..možná fena? udělá. Kupodivu jsem byl připraven ji bránit.

Město dlouhých pacek - zničené domy
Probudila mě oslnivá záře, která mě donutila vylézt ze spící hlučné klece. Byla jsem jako vždy vyhladovělá, a tak jsem se musela jít vydat najít něco k jídlu. Prodírala jsem se sutinami za cílem najít ještě něco jedlého, jinak bych se musela vydat hledat hlouběji do města, kde to nevypadalo dvakrát nejbezpečněji. Ve městě bylo mnoho ostrých drápků a všelijaká různá havěť, se kterou nepotřebuji zatím vést žádné potyčky. Protáhla jsem se na popraskané asfaltové cestě a rozhlédla se po okolí po dalších možnostech. Nejspíš jsem už všechno jídlo ve svém okolí snědla. Kruci, měla bych se naučit lépe nakládat se zásobami. Nejsem si ani jistá, jestli tu ještě něco k jídlu vůbec seženu. Vydala jsem se směrem k menšímu parkovišti, kde byly koše ještě plné. Nahlédla jsem do nich. Vyskočil na mě polekaný potkan a já ho v okamžiku chytla do tlamy. Silně jsem stiskla, a když jsem ucítila, že už nejspíš nebude schopný pohybu, s chutí jsem se do něj pustila. Dobře, to by byla snídaně, teď bych se měla jít napít a znovu se vrátit do hlučné klece a čekat na mé dlouhé packy. Vydala jsem se hledat pitnou vodu-

Msto dlouhých pacek
Docela mě urazilo jak si přede mě tak ochranitelsky stoupl jako bych byla nějaké malé štěně které se neumí samo bránit ale nic sem neřekla radši opravdu si z něj nepotřebuju udělat nepřítele. Má snad v úmyslu mě bránit ? Prostě jsem stála za ním a jen zpoza rohu vykoukla abych něco viděla. I když přes tu jeho mohutnou postavu sem toho stejně moc neviděla.

Město dlouhých pacek
Náhle jsem se zastavila. Zavětřila jsem cizí přítomnost. Dala jsem se do pozoru a rozhlížela se kolem sebe, zda-li někoho neuvidím. A taky, že ano. Kousek dál jsem zahlédla psa. Moment, dva psy. Jeden byl za ním, takže jsem si ho málem nevšimla. Podle stylu postoje, hádám toho dominantnějšího, jsem uznala, že nestojí o to se tu bít. Udělala jsem obranný postoj a snažila se naznačit, že se nehodlám rvát, ale jsem připravena kdykoliv zakročit. Upřeně jsem je sledovala a čekala, jestli neodejdou.

Město dlouhých pacek
Nevypadala, že by nás chtěla rozervat na tisíce maličkých částí. Více jsem se uvolnil a odstoupil o krok od Jenny, aby vůbec něco viděla. Prvně jsem chtěl prostě pokračovat dál, ale tohle by mohla být dokonalá příležitost, jak se Jenny zbavit. Najde si kamarádku a já se budu moc nepozorovaně odplížit a nechat je ať společně rabují popelnice. Přistoupil jsem o pár kroků blíže a pokusil jsem se o úsměv. Ahoj, já jsem Echo a tohle je Jenna, řekl jsem a kývl směrem k ní. Určitě z nich budou dobré kamarádky, budou se bavit o délce srsti a budou bojovat o pozornost nějakých pohledných tuláků.

Město dlouhých pacek
Echo konečně odstoupil a já si mohla důkladně prohlédnout toho nového psa když jsem se na něj podívala uviděla jsem v jeho očích záblesk naděje že by se mě mohl zbavit.
He on si určitě myslí že se mě lehce zbaví ale to se mílí. Stoupla jsem si vedle něj a kývla na pozdrav. Kdo jsi ? Otázala jsem se nově příchozí a doufala jsem že bude aspoň trochu přátelský.

Město dlouhých pacek
Oba psi ke mně přistoupili s úsměvem na tváři, i když to vypadalo poněkud děsivě. Tohleto se mi nějak nezdá. Říkala jsem si v duchu. Nebudu věřit psům, kteří si ke mně jen tak přikráčí a snaží se kamarádičkovat. Co tu chcete? Zeptala jsem se nasupeně, sklopila hlavu a nasadila odporovací postoj. Jestli se ti dva přiblíží víc, budou mít problém.

Město dlouhých pacek
Odstoupil jsem o krok od ní, protože to poslední, co jsem zrovna potřeboval by bylo mít problémy s nějakou agresivní tulačkou. Jen procházíme. Jdeme do domu jídla, kde budeme mít alespoň nějaké útočiště před tou bouřkou, která se blíží, řekl jsem a podíval jsem se na oblohu, která byla nebezpečně temná a po tom, co jsem viděl už pár tupých mazlíčků umřít na to, že se napili z té špatné vody z řeky. Ani jsem nevěřil tomu, že tento déšť bude jen pár normálních kapek vody. Je tam jídlo na pár dní, ale už i tam dochází potrava ..stejně jako v celém městě. Umíš lovit? Pokud bych se měl někdy vydat pryč z města do nebezpečných lesů tak samotnému se mi tam rozhodně nechce. Jsem zvyklý na jiný život, ale spousta věcí se díky velkému zavrčení mění a možná je na čase dát dohromady něco jako smečku.. mazlíčků.

//Jáááj.. jsem na blbým účtu :-D

Město dlouhých pacek
Zatím co se k ní Echo pořád přibližoval já sem se zastavila a probodla sem ji pohledem pokud Echo stojí o to aby se mu zakousla do prdele tak ať se k ní klidně přibližuje dál ale já o to nestojím. Zastavila jsme se podívala se na něj jak se teda rozhodne.

Město dlouhých pacek
Když se zmínil o jídle, zvedla jsem zvědavě hlavu, ale poměrně nápadně s ní ucukla zpátky dolů a zase nahodila podezíravý výraz. Říkáš, že je tam jídlo? Zeptala jsem se s kapičkou naděje. Neměla bych jim věřit, ale když jde o jídlo... nechci tu za chvilku umřít hlady. Řekla jsem si, že na mě rozhodně nemají tu potřebu útočit, tak jsem se postavila normálně. Jsem Kita. Odvětila jsem jim a hned na to se ozval obrovský rámus. Podívala jsem se vzhůru a uviděla obrovský temný mrak, končící v nedohlednu. Blíží se něco nepříjemného, asi bych se k nim měla a chvíli přidat a najít si lepší úkryt a přeci jen, zavedou mě k jídlu.

Město dlouhých pacek
Kývnu na její otázku ohledně jídla. Sice není nijak extra chutné na rozdíl od čerstvě chycené kořisti, ale je to lepší než umřít hlady. Jenna nevypadala, že by z naší nové známé měla nějak velkou radost. Dokázala by vůbec žít ve smečce? Z mého přemýšlení mě vytrhlo zavrčení, které se ozvalo z nebe. Mám pocit, že musíme pohnout, řekl jsem a rychlým krokem jsem se vydal směrem k mému provizornímu táboru. Byli jsme už jen pár pár metrů od Domu jídla, když se rozpršelo. Moje srst mě před ním zrovna moc neuchránila. Otočil jsem se, abych zjistil jestli ty dvě nepotřebují pomoc a pak jsem ladným skokem zmizel v okně, které mi sloužilo jako dveře, protože ty byly zablokované. Tato budova byla rozhodně větší než můj bývalý kotec. Bylo tu více místností. V jedné byly nějaké velké kovové věci, které moji bývalí páníčci používali na ohřání a skladování jejich jídla. Pak další celkem prostorná se spousty stoly a židlemi. Většina z nich byla převrácených a poslední místnost byla ze všech nejlepší - bylo tam spousta teď už poloprázdných pytlů s nějakými jedlými věcmi. Dokonce i podobné kovové věci ve kterých mé dlouhé packy skladovaly jídlo akorát daleko větší. Některé věci vevnitř sice už nepěkně páchly, ale něco jedlého se tam také najít dalo. Pak nějaké konzervy, ale do těch se mi nikdy nepodařilo dostat a pár vysokých poliček, které jsem zatím nezkoumal. Předtím tu ležela i mrtvá dlouhá packa, ale to nejspíš nebudu zmiňovat. Raději jsem ji odtáhl pryč odsud, abych vedle ní nemusel ležet.

Když se rozpršelo tak jsme zrychlili tempo aby jsme byly co nejdřív v tom jeho provizorním táboře. Když jsme tam došli rozhlédla jsem se tam nebylo to špatné každopádně to bylo větší než dům mích dlouhých pacek. Ale něco tam zapáchalo ale toho sem si v tu chvíli nevšímala byla jsem ráda že jsme někde kde je sucho. Když jsme se podívala na Kitu jak je pořád ostražitá a napnutá snad tak že by čekala jestli se na ni nevyřítíme mě zneklidňovalo kdo ví co takového psa může napadnout nebyla jsem si jistá zda chci s takovým psem být pod jednou střechou. Rozhodla jsem se že si jí nebudu všímat aspoň do té doby než se přestane chovat takhle nedůvěřivě a usoudila sem že se do té doby budu držet spíše v blízkosti Echa.

Město dlouhých pacek
Ti psi mě zavedli do nějaké budovy dlouhých pacek. Hádám, že to bude nejspíš jejich tábořiště. Bylo zde mnoho nových věcí a pachů, které mě nutily zůstat v ostražitosti. Nejspíš si mé nejistoty všimli, ale to jsem neřešila, určitě by se na mém místě chovali stejně. Z venčí se ozvalo další zavrčení, které mi připomnělo, jak můj kožich mezitím navlhl. Začala jsem se olizovat a poté jsem pohlédla na psy a čekala, jak se bude děj vyvíjet.

Dům jídla
Ta voda celkem štípala a nebyl jsem si jistý jestli je dobrý nápad si olizovat kožich. Tak jsem se pouze otřepal a šel si shánět něco k jídlu. U těch velkých boxů byly nějaké kaluže vody, jak nejspíše ledničky rozmrzaly, když tu nebyly dlouhé packy. Napil jsem se a nabídl jsem si něco z těch pytlů. Na zahnání hladu to bohatě stačilo. Otočil jsem se na ty dvě. Kita byla stále hodně ostražitá, ale to jsem ji neměl za zlé, když jsou kolem ní jen cizí psi. Já jsem také ostražitý, pouze se to nesnažím dávat tak moc najevo. A předpokládám, že mazlíčka, či fenku bych přepral, kdyby se náhodou nějaká z nich rozhodla, že si tyto zásoby zabere pro sebe. Nebyla by první a nejspíš ani poslední. Můžete si dát, pokud máte hlad.. kvůli tomu jsme přece tady ,řekl jsem jim a zalezl si do svého provizorního pelechu z pytle a z nějakých cárů látky. Dotáhl jsem ho na nějaké poměrně nízké krabice ze dřeva a já měl dokonalý výhled na okolí a samozřejmě i na své nové známé.