Příběh

Město
Ještě jsem po ní hodil jeden nechápavý pohled. To hodláš táhnout celou tu cestu? Bude nás to akorát zdržovat. Svůj komentář k její dece jsem myslel pouze z praktického hlediska. Ať si klidně táhne pelech a misku, ale ne pokud na ni budeme zbytečně čekat. Neotáčel jsem se na ni a vydal jsem se směrem k Domu jídla, když jsme došli až k budově tak jsem se na ní otočil. Fajn, vyrážíme zítra ráno. Řekneš to Roxy? Já ještě půjdu něco ulovit , oznámil jsem jí a vydal jsem se po štěrkové cestičce trochu dál od města, chtěl jsem být naposledy alespoň na chvilku sám.

Město
Dobrá půjdu jí to říct. Šla jsem směrem k domu jídla oznámit Roxy že zítra odcházíme ale pak jsem najednou odbočila něco mě táhlo jiným směrem šla jsem tomu po stopě pak se něco mihlo za popelnicí nejdřív jsem si myslela že je to krysa ale pak jsem uviděla bílí kožíšek, no to asi nebude krysa. Přišla jsem o trochu blíž ale ne moc abych stihla uskočit kdyby to byl nějaký útočník, kdo jsi ? Vylez ven ! Křikla jsem.

Město
Sugar:
Ťapkala jsem si to tímto opuštěným městem. Byl to již několikátý den, ale stále mě neopustil stesk po mých páníčcích. Chlácholila jsem se představou, že je brzy uvidím a vytáhla jsem si z kožichu další větvičku, která mi tam uvízla, když jsem se zrovna prodírala křovím a to mi zrovna moc na náladě nepřidalo. Já chci své páníčky, zamumlala jsem si potichu. Kde jste? Udělala jsem další kolečko mezi ulicemi, které jsem si pamatovala a vzpomněla jsem si, jak byly dříve veselé a plné dlouhých pacek. Od zjištění, že mám strašný hlad už uplynulo asi 5 hodin a já stále nenašla nic k jídlu. Má růžová miska byla úplně vymetená. Koukla jsem se směrem k popelnicím, ale ty už byly shozené a jejich obsah se válel všude okolo, že se mi do toho ani trochu nechtělo. A také to hrozně páchlo.. Asi tak stejně hnusně jako já. Neměla jsem koupel už taak dlouhou dobu! Ta samota mě celkem děsí, už jen čekám na takové to vtipné křoví, které se objevuje vždy v takových těch pohyblivých obrázcích, které sledují dlouhé packy. Vzpomínky se stále draly ven, jak jsem si s nimi hrála u hadice s vodou, jak se mnou chodívali na procházky do parku, kde jsem s Annelie a Suzie probírala nejnovější módní výstřelky. Přežiju..Co na tom může být tak těžkého? Rozhodla jsem se vrátit se zpátky k těm popelnicím. V okolí to totiž byl asi jediný zdroj potravy na který jsem natrefila. Hluboce jsem se nadechla a vydala jsem se k nim, ale stejně jsem musela použít svůj čumáček, abych zhodnotila obsah těch věcí. Nic, nic.. to rozhodně jíst nebudu, nic, obal, další prázdný obal. Až jsem zalezla za popelnice, kde leželo něco divně páchnoucího a já jsem se to rozhodla blíže prozkoumat a tak jsem si ani nevšimla nově příchozí, když v tom na mě ta fenka křikla. Ííík, zděšeně jsem zapištěla a snažila jsem se vecpat mezi všechny ty odpadky, ale moje bílá srst byla naprosto nepřehlédnutelná. Třepala jsem se strachy a čekala jsem, co se bude dít dál.

Město
Jejda to je nějaký malý pes a já ho nejspíš vyděsila ale jak sem to mohla vědět no nic přistoupila jsem víc k tomu malému psíkovi který se krčil u popelnic, neboj se vylez neublížím ti jak se jmenuješ ? Zeptala jsem se a snažila se nahodit přátelský tón. Usoudila jsem že radši ustoupím o pár kroků aby neměla takový strach sedla jsem si a čekala až mi odpoví.

Sugar:

Město
V hlavě se mi rojilo strašně moc scénářů, jak moc krutou smrtí umřu. Pak na mě promluvila vcelku klidným tónem. Co když je to past? Řekla jsem si a neopouštěla jsem svůj úkryt, který mi byl sice úplně k ničemu, ale aspoň jsem se tu cítila bezpečněji. Etika mi ale nedovolila ji ignorovat a tak jsem ji třesoucím hláskem odpověděla. S-sugar

Město
Položila jsem svoji deku abych ji mohla odpovědět. Tak dobrá Sugar můžeš vylézt ven neublížím ti. Zajímalo by mě kolik psů tady ještě potkáme než se vydáme do lesa, pomyslela jsem si. Doufala jsem že Sugar vyleze a že se mě nelekne moje srst byla zacuchaná a ulepená už dlouho sem se nekoupala teda sice v rybníku ale to nebylo stejné jako když mě umývaly dlouhé packy.

Sugar:

Město
Když nevylezu sama tak si pro mě přijde sama, pomyslela jsem si. Po chvilce váhání jsem ze sebe setřepala odpadky a pomalým krokem jsem šla směrem k ní. Stále jsem si od ní udržovala odstup, ale doufala jsem, že pro mě není hrozbou. Jak se jmenuješ ty? Zeptala jsem se jí s úsměvem, ale hlas se mi stále třepal. Taky nevypadá zrovna nejlépe. A proč s sebou tahá tu deku? Proč by to nějaký divoký pes dělal?
Jenna si mohla všimnout mého růžového obojku s malými třpytícími se kamínky.

Město
Když konečně vylezla uviděla jsem na jejím krku růžový obojek takže mi hned došlo že také byla domácí mazlíček. Já jsem Jenna, odpověděla jsem jí. Hele ty jsi domácí mazlíček viď ? Sice to bylo víc než jasné kvůli tomu růžovému obojku s třpytivými se kamínky ještě nikdy sem neviděla tuláka s obojkem ještě k tomu s růžovým. A co tu vlastně děláš ? Zeptala jsem se jí.

Sugar:

Město
Když se mě zeptala jestli jsem domácí mazlíček tak jsem překvapeně zamrkala. Jak to víš? Po chvilce mi docvaklo, že mám na sobě stále svůj obojek. Ha! Já myslela, že jsi nějaká vědma nebo tak, řekla jsem jí a nervózně jsem se zasmála. Co myslíš, že tu dělám? odpověděla jsem jí smutně. Přežívám.. mé dlouhé packy mě tu nechaly. Ale jsem si jistá, že se pro mě brzo vrátí! Tuto odpověď jsem myslela smrtelně vážně. Nikdo mě nepřesvědčí o opaku.

Město
No Sugar nevím zda se pro tebe vrátí, odpověděla jsem ji smutně. Mě tu také nechali a už se pro mě nevrátily kdyby mě Echo nepřesvědčil abych utekla ze své zahrady byla bych tam do teď a nejspíš bych už umřela hlady. Tak trochu jsem za poměla na čas Echo už se nejspíš vrátil a já ještě neřekla Roxy že zítra odcházíme. A nechceš jít s námi Sugar ?

Sugar:
Město
Vrátí! Tím jsem si jistá a ona mě rozhodně nepřesvědčí o opaku. Echo? To je nějaký váš vůdce? A kam bych měla jít? Byla jsem strašně překvapená. To přemýšlí o tom, že odejdou? Vždyť..to nedává žádný smysl.

Echo:
Dům jídla
Přišel jsem k budově a v tlamě jsem nesl zajíce a nějakou myšku, která mi vběhla do cesty. Asi nejsou moc zvyklé na to, že je tu někdo loví a rozhodně ne pes. Šel jsem se podívat dovnitř, ale byla tam jen Roxy. Kam ta Jenna zmizela? Bál jsem se, že odešla, ale ujistil jsem sám sebe, že by bez rozloučení neodešla. Tak jsem si sedl před budovu, kořist jsem položil vedle sebe a čekal jsem na ni.

Město
Ne Echo není náš vůdce, ujistila jsem ji. My nejsme smečka teda zatím. No do domu jídla ještě tam je nějaké to jídlo které tam nechali dlouhé packy. Doufala jsem že nebude tak tvrdohlavá jako já a že půjde tady by nejspíš umřela hlady. Sugar oni se už nevrátí nechali tu všechny své psy nejspíš jim za to nestojíme ale také mi trvalo než jsem se smířila s tím že mě tu nechali.

Sugar:
Město
Jídlo? Zvažovala jsem své možnosti, ale teď tu sama rozhodně zůstat nechci. ..Půjdu s tebou, ale hned co se mé dlouhé packy vrátí tak vás opustím. O tom, že se nevrátí jsem nechtěla ani slyšet. Milovali mě stejně jako já je a nikdy by mě tu nenechali, kdyby nemuseli a brzo se zase shledáme. Šla jsem za ní, ale sotva jsem jí stačila a musela na mě občas čekat.

Dům jídla
Tak pojď, nechtěla jsem ji dál přemlouvat a říkat ji že se nevrátí možná časem sama pochopí že to tak není. Vzala jsem svoji deku a zamířila k domu jídla šla jsem normálním krokem ale Sugar měla co dělat aby mi stačila. Za chvíli jsme došli k domu jídla viděla jsem jak tam sedí Echo doufala jsem že se nebude zlobit že jsem se zdržela.

Echo:
Dům jídla
Po nějaké době konečně přišla Jenna, ale byla tu jedna věc, která mě opravdu překvapila. Vedle ní šla nějaká malá bílá kulička a já jsem si hned začal říkat, že už jsem ji někde viděl. Když přišla blíž tak nám oběma bylo jasné, že se známe. Sugar! Zavolal jsem na ni překvapeně a ona se ke mě rozběhla. Naše cesty se naposledy zkřížily před několika měsíci, když se ztratila a já jí nejméně týden pomáhal najít cestu domů. Sice mě čekal solidní výprask za to, že jsem utekl, ale myslím si, že si všichni oddechli, když jsem se vrátil. Sklonil jsem se, aby mi mohla olíznout ucho a já jí ze srsti vytáhl větvičky, které jí tam uvízly. Vypadala rozhodně jinak než když jsme se viděli naposledy. Byla vyhublá a zanedbaná, ale stále měla svůj růžový obojek na který byla tak moc pyšná a veselý výraz. Mezitím k nám došla Jenna na kterou jsem úplně zapomněl. Kde jste se potkaly? Zeptal jsem se jich a donesl jsem jim zajíce, protože obě určitě musely mít hlad.

Dům jídla
Docela mě to překvapilo jak se za ním Sugar rozběhla a olizovala ho došla jsem k nim. No našla jsem ji u popelnic když sem byla na cestě za Roxy a vůbec odkud se vy dva znáte ? Nahodila jsem podezíravý pohled Echo byl přece zavřený v kleci aspoň to mi tvrdil a Sugar vypadala na to že si spíš žila v luxusu takže jsem začínala pochybovat o tom že mi říkal pravdu jak by se jinak tak odlišní psi mohli setkat ?

Dům jídla
Cos ty proboha dělala u popelnic? Zasmál jsem se. Pomáhal jsem ji najít cestu domů. Bylo to v době, kdy mě dlouhé packy cvičily a ještě mi tak trochu věřily, že neuteču při první příležitosti, odpověděl jsem jí stručně. Informaci, že byla Sugar neschopnější než jsem čekal jsem raději vynechal. Doufám, že se změnila, ale v té době se ani k popelnicím nepřiblížila. Pouze si ji nedokážu představit lovit. Je skoro stejně velká jako ten zajíc. Už jsem čekal, že toho zajíce odmítne, protože nakrčila nos, ale pak se do něj svými malými zoubky pustila.

Dům jídla
Aha no, odpověděla jsem mu a pak se také pustila do toho králíka co ulovil Echo ale dala jsem si jen trochu aby zbylo ještě pro něj a pro Roxy. Když jsem dojedla rozhodla jsem se že si půjdu odpočinout ještě než vyrazíme. Půjdu si na chvíli lehnout, řekla jsem vzala deku a zamířila do domu jídla. Lehla jsem si na svoje obvyklé místo ale teď to bylo lepší protože jsem tady měla něco co mi připomínalo mé dlouhé packy a aspoň mi nebyla taková zima.

Echo
Dům jídla
Zbytek zajíce jsem přenechal Roxy a Sugar jí ho ochotně donesla. Sám jsem snědl zbývající myš a chystal jsem se jít za Jennou, když mě zastavila Sugar se kterou jsem si docela dlouhou dobu povídal, když jsme si řekli vše, co se nám za tu dobu co jsme se neviděli přihodilo tak jsme se vydali dovnitř. Čekal jsem až vyskočí, ale ta se jen podívala na tu výšku a hodila po mě pohled, který naznačoval, že tohle opravdu sama nevyskočí. Zvedl jsem ji a vysadil nahoru. Netvářila se, že by jí to nějak vadilo jen vděčně zavrtěla ocáskem a vydala se prozkoumat naši budovu. Já jsem šel za Jennou, která ležela stočená na té své dece. Neměl jsem tušení jestli je na mě stále naštvaná tak jsem to musel zjistit, i když nejspíš pokouším své štěstí. Uh, Jenno? Můžu si lehnout vedle tebe a nebo mám jít na opačný roh místnosti a dělat, že neexistuješ?

Dům jídla
Když Echo přišel překvapeně jsem zvedla hlavu na jeho otázku sem se musela zasmát, proč bys to dělal ? Jistě že můžeš děláš jak kdybys čekal že tě každou chvilku sežeru. Trochu sem se šoupla abych mu udělala místo nevěděla jsem jestli za mnou přišel jen tak nebo jestli si chce o něčem promluvit ale mám takový dojem že jsme si už všechno řekli ale pro jistotu jsem ještě zůstala vzhůru.

Echo
Dům jídla
A né snad? zasmál jsem se U tebe nikdy nevím. Lehl jsem si vedle ní a začal jsem jí čistit kožich, který měla solidně zacuchaný. Ať si protestuje jak chce, ale brzy by z ní byla jedna obří koule s dredy. Těším se až odsud vypadneme. Přemýšlel jsem, kam nás tlapky zanesou a jestli budeme spát v trávě a nebo jestli budeme mít to štěstí a najdeme nějakou jeskyni. Myslíš, že Sugar tu cestu zvládne? Měl jsem celkem obavy jestli nám ta malá fenka bude vůbec stačit.

Sugar
Dům jídla
Konečně pořádný dům! Nebudu muset spát pod víkem od popelnice, pomyslela jsem si. Celkem mě děsilo to, co řekl Echo. Vážně chtějí jít do lesa, když je tady tak hezky? Bohužel má pravdu v tom, že sama bych tu nepřežila. Vydala jsem se za ním a doufala jsem, že mě zahřeje, ale  on už ležel vedle té fenky, jejíž jméno si nepamatuji a nevypadalo to, že by se chystal odejít. Usmála jsem se na něj, protože jsem měla radost z toho, že si někoho našel. Myslela jsem si, že on je tou poslední osobou, která by se na někoho vázala. Lehla jsem si na studenou zem co nejdál od nich, protože jsem je nechtěla rušit a za chvilku jsem vyčerpaná usnula.

Dům jídla
Když mi začal čistit kožich zaskočilo mě to ale neprotestovala jsem položila jsem si hlavu na tlapky. No doufám spíš v tu jeskyni, zamumlala jsem pak jsem se podívala na Sugar jak spala na podlaze daleko od nás. Musíme doufat že jo kdyby bylo nejhůř tak ji někdo z nám může chvíli nosit určitě není tak těžká a pro nás by to byl dobrý trénink, pousmála jsem se. Až se narodí štěňata budou všude lozit.

Echo
Dům jídla
Jsem rád za svojí hladkou srst ze které se nedělají dredy. Pomalu jsem dokončil Jennin kožich, olízl jí čumák a opřel jsem si o ní hlavu. Je dobře, že jsme zakopali válečnou sekeru. Pokud se tedy nechá nosit, dodal jsem. Většinou pochopí, že by jinak byla přítěž, ale i ona dokáže být občas tvrdohlavá na to si moc dobře pamatuji. A pak zmínila naše štěňata, opět v množném čísle.Jak se na něj těšíš?

Dům jídla
I kdyby ze začátku nechtěla a odmítala se nosit tak to nebude trvat dlouho věř mi až se jí začnou třást ty její krátké nožičky bude za to ráda. Ve městě jsem často vídávala takové malé psy jako je ona a skoro vždy se nechali nosit v kabelkách a nějak si nestěžovaly. Když se mě zeptal jak se těším na naše štěně pousmála jsem se protože jsem věděla že se nestává to že by se narodilo jen jedno vždy nejmíň dvě může se ale stát že jedno bude po porodu slabé a pak umře. Oh Echo ty pořád věříš v to že bude jen jedno ? Tak to máš smůlu, přátelsky jsem do něj šťouchla čenichem. Všechny moje kamarádky měli nejmíň dvě štěňata, to se nedá popsat jak se na ně těším prostě hodně co ty ?

Dům jídla
Ani jsem si nestačila uvědomit, že je tu nový pes a když se všichni chystali ke spánku šla jsem nachvilku před dům jídla.Sedla jsem si a pozorovala noční oblohu."To je krása"Řekla jsem si potichu sama pro sebe když jsem viděla hvězdy.Měsíc krásně svítil a já jsem po delší době usnula.Nevadilo mi že jsem venku.